Díl 2 ... Obchodník s uměleckými předměty

Goghové dávali světu buď pastory anebo obchodníky s uměním. Díky talentu, který Vincent prokázal ve svých dětských kresbách, je po ukončení internátního studia rozhodnuto, že na tradici naváže u strýce Centa.  Ten již v té době v Haagu vedl pobočku pařížské společnosti Goupil. Šestnáctiletý mladík zvyklý na prostotu vesnického života se ocitá uprostřed zcela neznámého světa – světa viktoriánské hýřivosti, elegance a snobismu. Tam se poprvé seznamuje se skutečnými obrazy.

V té době to byla zejména díla módního salonního malířství – reprodukce obrazů s historickými, mytologickým či biblickými náměty občas proložené oblíbeným tématem ztroskotání lodí v bouři. Technika malby byla jednotná: díla musela být mikroskopicky přesná, jasně ukončená, kompozice a perspektiva podléhaly konvencím dokonalosti. Měla v sobě nést morální poselství. Světlou akceptovanou výjimkou byly novátorské krajiny barbizonské školy malířů Milleta, Troyona, Daubigniho  a dalších. V nich už Gogh mohl spatřovat náznaky budoucích směrů: vitalitu, pohyb, odvážnější používání barev.

Obklopen těmito obrazovými vjemy se Vincent čtyři roky učil umění prodávat umění. Hodně četl, navštěvoval muzea, zdokonaloval se v němčině, francouzštině a angličtině. Jako učeň si nevedl špatně. Vysvědčení z roku 1873 na něj pělo chválu jako na přívětivého a spolehlivého pracovníka. Odměna na sebe nenechala dlouho: Vincent je přeložen do londýnské pobočky. Ještě před tím však 3 měsíce pracuje ve filiálce firmy Goupil v Bruselu a těsně před odjezdem do Anglie navštěvuje Paříž. Prohlídka Louvru v něm zanechává mocný dojem.