Díl 4 ... Náboženský zápal

Na jaře 1876 je „dohodnuto“ že mladý van Gogh u Goupila končí. Vincent toho nijak nelituje. Výpověď chápe jako vysvobození. Studium náboženské literatury v něm roznítilo touhu po doslovném následování Krista. Své místo vidí v Anglii, vrací se na místa, která před rokem opustil. Nejprve na londýnském předměstí přijímá za mizernou mzdu místo pomocného učitele a o něco později motivován otcovým vzorem slouží jako pomocník metodistického kněze.

Vánoce ho opět přivádějí domů. Obětavost, s níž se prvorozený syn věnuje službě dělá na otce Theodora mocný dojem. Nedávné selhání  obchodníka s uměním je zapomenuto. Jasně se rýsuje představa Vincentova skutečného duchovního povolání. Je ovšem třeba postavit ho na solidním základu. V polovině roku 1877 mladý van Gogh míří do Amsterodamu ke strýci Janovi, aby se u něj připravil na přijímací zkoušky ke studiu teologie na amsterodamské univerzitě.

Vincent to bere z gruntu. V touze proniknout hlouběji do poselství Písma se pouští do studia řečtiny a latiny, absolvuje hodiny matematiky a vůbec se snaží doplnit mezery ve vzdělání. Nové zklamání však přišlo dřív než kdokoli čekal. Jen samotná příprava na studium Vincenta znechutila natolik, že  záměr studovat teologii opustil. Opět se radí s otcem.

Cesta ke službě  Bohu a lidem přece nemůže být tak složitá. Společně nacházejí ještě jednu příležitost. V létě 1878 Vincent odjíždí s otcem do Bruselu a zapisuje do kurzu pro kazatele v místní misijní škole. Není známo, co vedlo představené školy k závěru, že je Vincent pro toto povolání nevhodný adept. Ať už to bylo objektivní hodnocení skutečnosti, žárlivost na jeho znalosti a schopnosti nebo tradiční Vincentova touha mluvit pravdu za všech okolností, výsledkem byl další jeho nedobrovolný návrat do Ettenu, tentokrát ovšem s pocitem, že zcela selhal.

Snaha o náboženské vzdělání se stala pouze zdrojem zklamání. Vzdor vůči tomuto systému a potřeba naplnit svou touhu za každou senu vedou Vincenta k zoufalému rozhodnutí. Přijímá úlohu laického kazatele v místě, kde kazatelem nikdo být nechce. Stěhuje se do uhelného revíru na hranicích mezi Belgií a Francií u města Borinage.  Zážitky odtamtud jsou poslední kapkou v poháru.